Jsem tak drzý, že si dovolím definovat základní kvalifikační požadavky na ministra:

1. Absolutní poslušnost skupině (nemusí to být jen strana), která mě do funkce prosadila.

2. Neznalost problematiky ve které jako ministr budu působit. Hrozí totiž nebezpečí, že ta kouzla, která ta skupina chce realizovat bych realizovat nebyl ochotný, protože o tom něco vím.

Domnívam se, že tyto podmínky jsou nejen nutné, ale i postačující

Podmínkou ministra je udržet, či dosadit do ministerstva co nejvíce lidí strany, která jej tam dosadila, případně dát co nejvíce státních zakázek firmám, které strana doporučí. 

Ministr vždy byl a je politik. Konec konců - ředitel opravdu velkého podniku je více-méně také především politik. Odbornost začíná až u odborných náměstků (odporných ředitelů). Teprve zde začíná problém ČR, spočívající v tom, že i ti náměstkové jsou dosazováni politicky a měněni s každým ministrem.

Osobně se nedomnívám, že ministrem zdravotnictví má být lékař, naopak. Totéž si myslím o ředitelích nemocnic.

Jen na okraj: Náš nejuznávanější ministr financí, A. Rašín, byl právníkem (a studoval i lékařskou fakultu).

Za minulého režimu byly údajně jediné předpoklady pro ministra být věrný straně. A dnes...v podstatě jediné předpoklady jsou stranickost a věrnost a loajálnost k předsedovi.