Prima, těším se na vyprávění. Jsem z těch, co k pokoře, přemýšlení o životních hodnotách a užívání si života nepotřebuje zvláštní impulzy, takže extrémní sporty mě netáhnou.  (Mně úplně stačí, když s sebou říznu v koupelně, jsem půl hoďky v bezvědomí, probudím se v tratolišti, dvě hodiny se zachraňuji, než vůbec dokážu vyťukat číslo na sanitku a dostatečným štěstím je, když si mohu po několika týdnech sáhnout na nos a nesykám bolestí. :-))))) Pro mě je život obyčejný dobrodružný a úchvatný docela dost.  Ale ráda si přečtu vyprávění někoho, co se z bláznů, co potřebují riskovat, aby si užili život, stal člověkem, jež našel za adrenalinovými sporty cosi víc. To opravdu ano.

Zaujalo mě: Člověk, který se nebojí padat z letadla se bojí reakce čtenářů? :-) Jak půvabné. :-)