Kdysi asi před 10 lety jsem měl také tu čest být první u nehody, kterou jsem navíc viděl jak se udála asi tak z 500 metrů. Řidička VW Bora nedala přednost dodávce, nehoda zdálky vypadala ošklivě, ale naštěstí byly jen zmuchlané plechy. Po příjezdu k místu jsme s řidičem dodávky pomohli té paní ven z auta, byla v šoku, ale měla jen pár oděrek, položili jsme ji na zem a pod hlavu dali polštář z auta, pak jsme zavolali záchranku a počkali s paní až do příjezdu. Proti Vaší zkušenosti slabota, ale i tak to byl slušný nápor na nervy.

Máte můj obdiv jak jste to v klidu zvládl a pomohl zachránit život

Vážený pane Matuško,

obdivuji, že o tom i s takovým časovým odstupem dokážete psát. Já jsem od 13ti let dobrovolným hasičem. Momentálně jsem v jednotce, která jezdí na vše, včetně dopravních nehod. Zároveň jsem i hasičem z povolání. Nemusíte mít výčitky, udělal jste co jste mohl. Věřte mi, že někdy ani přes veškerou snahu nelze zraněnému pomoci, stejně jako někdy nejde pomoci sebevrahovi a on vám prostě skočí když ho máte na drátě. Obdivuji vaši chladnou hlavu, protože ne každý tohle zvládne... I pro většinu profesinálů je setkání se smrtí hrozné a zvyknout si na to nejde... Hezký den.

Také jsem před touto zkušeností absolvoval hned několik kurzů první pomoci, několikrát jsem se setkal se záchranou na horách nebo při potápění. A svým způsobem jsem si připadal připravený. Ale člověk sám sebe připravuje na úspěšnou záchranu, na to, že někomu pomůže. V tomto případě byla nejhorší ta beznaděj a finální výsledek. Nebyl jsem připravený pomáhat někomu, kdo nakonec zemře. A upřímně si myslím, že to ani nejde. Ale každý kurz má význam. Obzvlášť kurzy, které jsou dělány co nejrealističtěji...krvavé rány, opravdové plechy, opravdoví figuranti. Gumová figurína v teplé místnosti člověka na reálný zážitek příliš nepřipraví. A takových kurzů příliš mnoho není. Hezký den.

Taky mi nejvíc dalo, když nás holčina, co vedla kurs, vytáhla ven z budovy, domluvila s pár vybranými kamarády nekursisty, co mají dělat a nás přivedla k situaci. Ani ta krev tam být nemusela a stejně jsme napoprvé totálně pohořeli. Do toho tam pobíhal v šoku "majitel auta, které se poškrábalo při bouračce" a celé zachraňování nám ještě komplikoval (prý dosti běžné - lidi v šoku dělají ledacos). Prostě poučky na papíře jsou sice super, ale i jen simulovaná situace a pojednou má člověk totální okno. Pravda, od té doby mám i "nacvičeno" jako zdravotník na táborech a množství akcí, takže se krve nebojím a některé věci už mám zautomatizované.

děkuju za článek, ač sám absolvuju každý rok školení s profi záchranáři, vždy si kladu otázku co se bude dít, až nedejbože budu muset použít své teoretické znalosti, a hlavně jestli se nesložím předem...

Asistoval sem jednou u "banalni" nehody mladencu, co vytahli rostenky na projizdku... V zatacce vylitly ze silnice to srazu a zapichli se o strom. Naraz byl tak silny, ze reflektor BMW vyletel 140metru do lesa.

Meli kliku, nikomu se nestalo nic vaznyho. Hlavu sme omotali, roztrzeny ret ocistili a zalepili. Stihli sme to i s rizenim dopravy, protoze to bylo v zatacce a nebylo videt. Dokonce sem musel zastavit i POLICAJTY s houkackou, protoze prijizdeli v dobe, kdy v zatacce projizdel nakladak. Vyskocili, zeptali se co a jak, prevzali kyvadlove rizeni... Co ale bylo naprosto zarazejici... fotr toho kluka prilitnul jak rizena strela a prvni co udelal, ze vlezl do auta a zacal vyndavat autoradio... rikam mu, co to dela a ze ty "deti" jsou zraneny. S tema prihlizejicima je to ale uplne stejne zkusenost... navic my sme nebyli u nehody prvni, ale zachranku sme volali mi. Radilu tam bylo uz asi deset, ale nikdo nevlezl k autu...Mladezi si mohli pogratulovat vsichni, ze byli pripoutani a ze meli auto jaky meli. Jinak by moje prvni asistence u nehody byla oskliva. Ale aspon sem si na sobe dokazal,ze bez odledu na okoli sem jednal s chladnou hlavou a za to rizeni dopravy nas pak osobne pochvalil velitel zasahu jak hasicu, tak policajt, co sem je zastavil.

U autora clanku je videt, ze je nejaky zachranar. Ale pomoct muze kazdy. V dobe mobilnich telefonu staci jen zavolat bud 155ku nebo 112 a vsechno ostatni uz se muze delat s "pritelem na telefonu". Ale staci jen byt pozorni a ohleduplni k okoli. Chlape, obrovsky diky za clanek a nekolik palcu nahoru 

Jinak sem zasahoval s kamaradem profiridicem a nejaky poznatky mam od spoluzaka, co jezdi u Ustecky zachranky.

no tvl... VYLITLI... samozrejme 

Děkuju za to, že jste otevřel toto téma a že jste pomohl.

Palec nahoru. Už jsem, bohužel, měl tu "čest" zjistit, že dovedu taky první pomoc dát. Ale naštěstí se jednalo jen o auto zapíchnuté v příkopu a pořezané ruce a obličej. Z popisu spolujezdkyně ze "sedadla smrti" ve Vašem příběhu mi běhá mráz po zádech, a nevím nevím, jestli bych byl schopen... Možná ano, možná ne... Ale Vám za toto dávám jednoznačně palec nahoru. 

A naopak ty čumily okolo, ty bych hnal sukovnicí. Čučet, to ano. Nahrávat si to na mobil, to ano. Kafrat do toho, to ano. Ale aby někdo pomohl třeba s tím umělým dýcháním, to ne  Přitom ideální je, když je více lidí a střídají se - jeden masíruje srdce, jeden dává umělé dýchání a třetí odpočívá. Deset minut dávat sám masáž srdce nikdo nedovede a s minutovejma promlkama je to síla 

Poslední dobou se umělé dýchání nedoporučuje, pouze masáž srdce. Rozběhnout srdce je důležitější a i při masáži srdce se pumpuje hrudníkem, což by jako ventilace mělo stačit. Pro lidi jako já, je to dobrá informace, na umělé dýchání bych neměl.

Hlavně "každý rok" se radí něco jiného. My v autoškole první pomoc neměli, počítalo se s tím, že jsme jí měli na gymnáziu (a počítalo se s tím oprávněně). Učili jsme se tehdy (cca šest let zpátky), že "pětkrát zmáčknout hrudník, jednou vdechnout". Hasiči potom na školení říkali něco jiného. V Praze v metru a v MHD obecně jsou vylepné nálepky jak poskytnout první pomoc a je to zase jinak. A pro změnu, do čtvrtice, na medicíně se první pomoc učí zase jinak.

Ono ale asi není důležité, jestli je to 5× stlačení hrudníku - 1× vdech či zda je to 30 stlačení hrudníku - 2 vdechy či jinej poměr. Důležité je udělat MAXIMUM co je v lidských silách a pomoc.

Desetkrát to je někdo jinej, pojedenáctý tu pomoc můžu potřebovat já sám...

Pane, pro mě jste těžký frajer

Dobrý den, kéž by takových řidičů bylo na silnicích víc! Myslím, že by každý žadatel o řidičský průkaz měl povinně strávit den u záchranné služby a ti, kteří se vybodovali a chtějí řidičák zpátky, aspoň týden... myslím že by nehodovost u nás klesla aspoň o 50 procent :) Díky za Váš příspěvek, už jen to že si ho tolik lidí přečte, přemýšlí a diskutuje o tom, je obrovské plus!!!