Drsně realistické. Člověk z okruhu známých je u profi hasičů a ten by mohl podobných smutných příběhů už sepsat možná celou knihu. Noční můrou jsou mládežníci při návratu ze zábav a diskoték. Zasahovat u auta, kde jsou na kaši rozmydlený tři nebo čtyři lidi pod dvacet. Má můj hluboký obdiv a autor článku rovněž. Se mnou by to, obávám se, asi miglo o zem a bylo by po záchraně. Každopádně karma.

Zdravím všechny diskutující a moc děkuji za Vaše reakce na pro mě velmi osobní článek, i za upozornění na pravopisnou chybku...opraveno :-) Klobouk dolů přede všemi, pro které jsou podobné situace denním chlebem...

Díky moc za Vaše rozhodnutí a jste fakt frajer!

Nějak jsem se rozepsal a zapoměl poděkovat Davidovi. Díky za opravdu čtivě a citlivě napsaný článek, který mi připoměl, že je to už dlouho, co jsem byl na školení první pomoci a že je potřeba s tím něco udělat. Obdivuji, tě za Tvoji chladnokrevnou a pohotovou reakci, jelikož já jsem v prvních chvílích váhal, zda se tolik zarváceného člověka jen dotknout, jak po mě chtěla operátorka na lince. Takže ještě jednou dík a takovýchto příhod co nejméně.

já nevím zda-li bych se volně dotýkal zakrváceného člověka...co když je HIV pozitivní??? záchranáři mají rukavice a ted nevm jestli jsou i v lékárničce, možná ano...

Asi čtyři roky nazpět jsem také přijel k tragické nehodě jakou jste popsal. Možná o málo tragičtější díky faktu, že když jsem k nehodě přijížděl, viděl jsem, jak od havarovaného automobilu ležícího na střeše utíkají tři chlapi a svého kamaráda, v té době již patrně mrtvého, tam nechali napospas osudu. Přesto jsem se pokusil dotyčnému pomoci, jak nejlépe jsem dokázal a mohu Vám říci, že těch asi 7 minut, než přijeli hasiči, bylo opravdu nejdelších v mém životě. Vím, že je to fráze, ale kdo si dovede představit snahu o záchranu člověka ve světle reflektorů a blikajících směrovek na silnici, s nulovou předchozí zkušeností s ohromným množstvím krve, a strachu. Ten stach je to, co si dodnes vybavuji nejlépe i když bych na celou tuhle příhodu nejraději zapoměl. Dvacet minut jsem seděl v otevřeném kufru mého auta a nebyl jsem schopen ničeho jiného, než brečet Ani nevím proč, toho člověka jsem nikdy předtím neviděl. Když jsem se trochu uklidnil, přišel policista, zapsal si mé údaje, s tím, že se mi patrně ozvou z důvodu svědecké výpovědi a já jsem s klepajícíma se rukama sedl do auta a dojel těch šest kilometrů, které mi zbývali domů po cestě dlouhé 650 km.

P.S.: Dva z auta chytili ještě tu noc. Oba měli v krvi více než 1,5 promile, stejně jako ten nešťastník který zůstal v autě. Třetí se přihlásil asi dva dny poté na Policii sám. Řidič, který seděl za volantem v době nehody nikdy neměl řidičák a tu noc si to chtěl jen vyzkoušet.

Obzvláště "nechutná" a odstrašující je ta pasáž o ústech plných krve, čehosi žlutého + zbytků kostí a zubů. Nevím o nikom, kdo by dokázal dát takovému postiženému dýchání z úst do úst....To jsem neviděl ani v tom nejodpornějším hororu...Tento článek by měli dát číst mladejm vejrům v autoškolách před tím, než si převezmou řidičský průkaz a sednou si za ty svoje "vytuněný" favority....

Nejen "mladejm"

Děkuji Vám za tento blog. Měl by jej Besip šířit v rámci edukace veřejnosti. Sám jsem se k resuscitaci dostal už dvakrát. Jednou bohudík úspěšně, i když pán zemřel později, ale marné to není. Absolvoval jsem díky zaměstnavateli několik pravidelných kurzů u červeného kříže a myslím, že by to mělo být povinné. Člověku to dá mnohé. Aspoň třeba víme, že se nemusíme zabývat dýcháním z úst do úst apod. Nejste odborník, abyste poznal mozkomíšní mok atd. Je lépe oživovat mrtvého, než nedělat nic. Děkuji Vám za to, že jste.

Víc takových lidí, potřebaný a užitečný článek, děkuji. Poprosil bych ale o odstranění pravopisné chyby z titulku. Se sedmým pádem se pojí předložka "s" nikoli "z" .. ale to jen proto, že to je zrovna u takového článku škoda

Děkuji za špičkový blog , který o něčem je a který dokazuje , že drtivá většina ostatních blogů na tomto serveru je o ničem. Aneb jak se lidově říká , když nejde o život jde o .......