Děkuji.

Dlouho jsem nečetl nic lidštějšího.

kdysi sme zažili se znamyma něco podobnyho.....bylo to někde v okolí Obce Jirny kousek u Prahy......zatačka přes horizont a uprostřed stála Tatrovka když sme ji objížděli tak sme uviděli tu hrůzu, pod ní zapasovanej nějakej pick up a řidič prakticky z amputovanou hlavou....jen řidič tatry nam řekl jedte kluci tady už nikomu nepomužete...nabizel sem mu že někam zavolam ale už pry volal... a pak si vybavuju ještě jeden moment kdy mě polilo horko když sem uviděl auto asi 2 metry pod silnicí.....naštěstí řidič i spolujezdkyně byli připoutani a byla to v podstatě jen drobná zranění vim,akorat z auta vytekaly provozní kapaliny takže sem akorat odpojoval baterku...a pak už tam přijela pomoc kterou si dokonce sami zavolali...

Chápu vás a je mi jasné,co jste prožíval.Díky množství naježděných kilometrů se mi něco podobného stalo v životě už párkrát.Člověk nemůže zůstat chladným a nemá li se stydět při pohledu do zrcadla neváhá a jde pomoci.Bohužel jsou případy kdy je veškerá pomoc marná.Před pár lety jsem se ocitnul u těla cyklisty ležícího na zemi.Nebyl problém dát ho do stabilizované polohy,ale už při záklonu hlavy bylo jasné,že veškerá pomoc bude marná.Ještě před uvolněním dutin dorazila sanitka a vzápětí lékařka konstatovala zlomený vaz.Mám štěstí,že mi pohled na krev nic nedělá a že všechny ty pocity se dostavují až expost.Nejvíc smutno je mi však s chování ostatních.Nevím,co je horší.Zda ti,co projedou s cvakáním mobilu kolem aniž by pomohli,nebo ti ,co zastaví a místo pomoci vedou ony "důležité"řeči o zbytečné snaze a podobně.Už k vůli sobě samému i ostatním bych si moc přál aby takových jako jste vy bylo na silnici víc.Děkuji.

Také jste měl nepřekonatelnou chuť pár lidem  vyrazit pár zubů? Po "vyřešení" průšvihu jsem se měl co držet, abych pár čumilů nepřetáhl.

... wow... co říct... HLUBOKÝ RESPEKT!

JSTE FRAJER!

Děkuji za to, že jste.

Stalo se to v březnu 2010, rok přemýšlel, pak byl dva roky na dovolené na Marsu a je to tady.

Vy jste byl jedním z těch radících čumilů, ne?

Zrovna jsem se vrátila z kurzu první pomoci. Snad ho nebudu potřebovat - ale pokud ano, snad to zvládnu jako Vy. Díky za Vaši pomoc oběma ženám.

A ještě dodám, že ČČK pořádá kursy "První pomoc u autonehody," kde se kromě postupů záchrany života člověk dozví, jak co nejlépe ochránit sebe - zachránce. Stojí to pár stokorun.

Závěrem přeji všem, aby ten kurs nikdy nepotřebovali.

Díky za info. Když jsem sama bourala a naštěstí se nikomu až na pár modřin od pásů nic nestalo, tak chvála za dva hasiče, co jeli v autě přímo za mnou. Takové věci jako "odpojit baterku" mi nikdo nikde neřekl (nebo jsem zapomněla) a přitom to je dost důležité. Vestu už jsme se naučili mít ve dveřích, ale k tomu pomohlo svědectví kamaráda od jiné nehody: "Nikdy nevylézejte na silnici bez vesty."

Těžký zážitek a díky za popsání - pomáhá to lidem, kteří se s tím nesetkali, přece jen počítat s tím, že se k něčemu podobnému mohou též namanout (jako svědci, v lepším případě).

Z dalšího pohledu http://bradna.blog.idnes.cz/c/44506/Den-jako-kazdy-jiny-jen-jde-o-tri-zivoty.html

Popsal jste to, Davide, velmi věrně, což mj. dokládá, že ta vzpomínka je i přes časový odstup velmi živá. Smekám před vámi a zajímalo by mě, zda jste s přeživší v nějakém kontaktu (resp. zda měla potřebu vám alespoň poděkovat).

jste frajer.