Tohle se naučit nedá. Kort pohled na zmasakrované tělo v autě, natož toto tělo tahat z vraku. Dle popisu i jiných lidí co asistovali u vážných nehod (když kamion s vlekem vyjíždějící na hlavní nedal přednost dodávce, která se napasovala do mezery pod návěs) je shoda v jednání u takového druhu nehody. Adrenalin Vás žene kupředu pomoci zraněným a holý fakt, že jste tahal sebezmasakrovanější tělo z vozu se dostaví až cca hodinu po opuštění místa nehody. Ale každý takový pomocník má u mě ne jeden palec nahoru

Jsem sice ještě dost mladá, řidičák vlastním 8 let, ale za tuto dobu jsem již najela spoustu kilometrů, ráda jezdím a odvezu se kamkoliv...zatím mohu říct, že jsem se s žádnou nehodou nesetkala...a musím tedy říct, že mám obrovský respekt, a doufám, že pokud se jednou vyskytnu u nehody (nedej bože), tak budu schopna taky takto zareagovat....a asi se přihlásím do nějakého kurzu první pomoci...abych si obnovila své znalosti

Teda jak to tu čtu, tak když jsem sama podobně "asistovala" měla jsem asi neuvěřitelnou kliku. Zpočátku jsem tedy vůbec nebyla schopná pochopit, že ten nehýbající se cyklista uprostřed silnice tam být nemá (chvála za duchapřítomnost chlapa, mě to prostě mozek nějak odmítal přijmout), ale pak to šlo ráz na ráz - hned po nás zastavili dva motorkáři, společně jsme se o dotyčného postarali. Řidiči, co jeli kolem, se ptali, zda je to ok a něco nepotřebujeme a když jsme říkali, že ne, zase jeli v klidu dál, žádní čumilové. Ženská na 112 úplně super, chlapík sice po nějakém čase přestal dýchat, ale to už jsme slyšeli houkačku. Trošku problém s dýcháním jsem měla - ale podle nejnovějších pravidel se v laické pomoci možná právě proto doporučuje pouze masáž srdce - masáží se dostává i vzduch do plic. Než jsme dotyčného otočili a začli shánět resuscitační roušku, tak tam byla RZ-ka a ti se již postarali (s naší pomocí). Nyní vím, že bych dýchání vůbec neřešila, stačí ta masáž (a uvolnit dýchací cesty, aby jimi mohl vzduch dovnitř). Zajímavé, že člověk nejdřív reaguje automaticky a až poté si uvědomí, že se něco dělo - strávili jsme pak docela dlouhý čas v rybníce, než jsme se u plavání trošku uklidnili a byli schopní jet dál.

Kazdy den sedam do auta s tim, ze mozna nedojedu do cile. Je to hodne abstraktni pocit, ale pomaha se trochu vyrovnat s tim jak to je.

Ale ceho se desim je prave to, ze budu svedkem podobne nehody. Ze budu prvni na miste a budu muset resit co a jak pred prijezdem zachranaru.

Desim se toho ceho budu svedkem a bojim se, ze nedokazu zareagovat spravne.

Hluboka ucta a poklona autorovi, ze se dokazal zachovat tak jak pise.

Preji vsem at tohle nikdy nezaziji ani z jedne strany.

Dobrý den, za poslední rok jsem najel 90 000 km. Během roku jsem měl 3 podobné případy. Na Vánoce jsem ve 2 ráno na odlehlé venkovské cestě uviděl stát auto napříč přes silnici, nemělo levý bok, ve vraku byl řidič, v bezvědomí. Při pokusu u  umělé dýchání jsem cítil směs rumu a piva, tak jsem mu jen zaklonil hlavu a čekal. Minuty se vlekly.Nemohl jsem v sobě překonat odpor a dýchat do opilého řidiče i když mě k tomu operátor přesvědčoval. Kluka zachránili, je z něho mrzák a já byl 2 x na policii kvůli protokolu, protože ho stát obvinil z trestného činu. O měsíc později pani, co jela přede mnou srazila chodkyni. 15 minutová masáž srdce + umělé dýchání do rozšmelcované hlavy, která jí dával jiný řidič = mrtvá na místě. Pak jsem zažil asi 2 nehody, kdy jsem se jen uhýbal letícím vozům - člověk začal být otrlý. Možná si pamatujete na tu nehodu na Pražském okruhu, kdy oktávka autoškoly narazila do návěsu. Jel jsem za tou oktávkou. Kolona náklaďáků začínala zhruba 5 km před tunely, poslední zřetelně blikal a stál na brzdě. Destrukce skončila na sedadle spolujezdce. Zastavil jsem u levých svodidel tak 20 metrů před havarovaným vozem. Byl jsem v šoku. Oblékl jsem si reflexní bundu, a běžel k autu, pani seděla ve voze, s rozraženou hlavu a jen tupě zírala. Přiběhl řidič kamionu, do kterého narazila a vytočil 112, pak ještě přiběhl jeden řidič kamionu, co stál před ním v koloně a začal panikařit.Najednou začala dobržďovat ostatní vozidla ( bylo to v zatáčce) takže jsem 2 x utíkal pryč, protože jsem myslel, že mě někdo zabije . Donesl jsem tu pani před kamion, protože hrozilo nebezpečí další nehody. Nikdo jiný nezastavil, nepomohl. Spousta lidí si nás natáčela na telefony, někteří u toho i svačili.Zraněná upadal do šoku a když v půl metrové vzdálenosti od mých zad skřípěly brzdy jiných vozů a ona dokola opakovala,že se bojí a že nechce umřít -co jsem měl asi tak dělat ?  Asi po 15 minutách jela okolo nějaká doktorka, která nám pohola.Díky za její pomoc.Jinak jsme národ srabů.

Ten národ jste si moh odpustit.

Přidávám se nejspíše k většině - klobouk dolů..... Zažila jsem nehodu, při které jako zázrakem nebyl nikdo zraněn, ale jelikož jsem jela těsně za nima, také mi v hlavě proletěly naučené instrukce - brzdi, hlídej si zadek, volej okamžitě pomoc. I tak mi to přišlo nekonečné... Policisté mě taky pustili, když už mě nepotřebovali a na nejbližší benzince jsem musela zastavit, uklidnit rozklepané ruce, atd. - přesně jak jste to popsal. O to více smekám, když jste řešil první pomoc u ženy, které už nejspíše nebylo pomoci. Člověk se nějak vyburcuje a pak to na něj dolehne...

Děkuji za připomenutí, že člověk má být opatrný a nebýt lhostejný - hlavně pokud se jedná o lidský život.

Mně samotnému se přihodila jedna docela nepěkná nehoda ( http://zpravy.idnes.cz/osobni-vlak-tlacil-fabii-pres-tri-sta-metru-ridic-zije-pdh-/krimi.aspx?c=A100729_134856_krimi_cen ). Vždycky jsem si říkal, že když člověk jede bezpečně, pak by se mu prostě nemělo nic stát. Ale sám vidím, že stačí jedno blbé přehlédnutí značky (pochybuji, že tam slečna vjela záměrně) a několika lidem to zcela zničí život (nemluvě o té mrtvé). Proto když mohu, jedu raději vlakem, v autě se totiž může stát kdykoliv cokoliv, a pokaždé, když vidím někoho předjíždět před vrcholem kopce (za který samozřejmě není vidět), tak neumím vymyslet trest, který by mi za to přišel dostatečný.

Pane,je mi 60 let celý život jezdím(nákl.auto,autobus),před osmi týdny jsem na půdě spadl s žebříku a zlomil si obratel.Zaplať pánbůh jsem měl štěstí,utekl jsem vozíku,jsem už skoro fit a vrátím se i ke své milované práci řidiče autobusu,snad budu moci i jezdit na kole(mé velké hoby).Již jsem viděl lecos,proto před Vámi hluboce smekám.

Zažil jsem něco podobného, bohužel dva mrtví mladí lidé, při čtení Vašich řádků se ten pocit z té nehody vrátil, je to velmi podobné, pasivita lidí co stojí a koukají, až když se na ně zařve tak se pohnou a pak ta bezmoc, kdy si člověk říká, co ještě mohl udělat... A také to, že si člověk pak říká, že asi měl lépe poslouchat když se přednášely ty "nudné" kurzy první pomoci... První u nehody byli hasiči (tak je mi smutno, když ve zprávách slyším jak se jim osekávají rozpočty a peníze se jinde promrhají) i před vrtulníkem a díky bohu za jednu neznámou zdravotní sestřičku, která jela okolo na kole a poradila a hodně pomohla.

Jste úžasný. Pokud by se mi někdy něco mělo stát,chci,aby někdo podobný byl nědaleko...Díky