Nedávná návštěva Ukrajiny mě definitivně přesvědčila o tom, že hlavním problémem české společnosti je sociálními jistotami zlenivělá takzvaná střední vrstva. Neustálé pokukování po životním standardu našich západních sousedů nás přivedlo na hříšnou myšlenku, že to možná půjde i bez práce a bohužel nás vyslyšeli naši političtí předáci, kteří podobně nesmyslné úvahy začlenili do probíhajících volebních kampaní.
Kromě zmiňované střední vrstvy už zbývá jen póvl na obou nepřizpůsobivých stranách sociálního spektra – bohatí zloději, kteří Bůhví jak přišli k penězům, a kteří se pro jistotu se svým majetkem ukrývají v zahraničí, a často oplakávaní sociálně slabí spoluobčané, kterým je za každou cenu potřeba pomoci. Tento nebezpečně namíchaný koktejl bohužel vyvolává u většiny snaživých občanů frustraci, zatímco u lenochů a flákačů vede k falešnému pocitu blahobytu, o který se za žádnou cenu nehodlají nechat připravit.
Za 3 týdny jsou tady volby, ve kterých upřímně není z čeho vybírat. Všechny strany přijaly rozdané karty a hrají bláznivou hru bulvárních médií, prostřednictvím kterých jsou schopni slíbit cokoliv, jen aby alespoň někdo do urny vhodil lístek s jejich číslem. Výsledek určitě nepřinese žádné velké překvapení a nedá se tedy čekat, že by v následujících čtyřech letech přišel ze Strakovy akademie nějaký významnější společenský impuls, možná právě naopak. Zásah nemůžeme čekat ani z hradu, kde se vesele oslavuje silná dělnická třída a společně s horníky se plánuje znárodnění dolů. Co s tím?
Začít makat. Zní to jako fráze, ale po krátkém pobytu na Ukrajině, po zkušenostech z Asie a Afriky, mě jiné řešení nenapadá. Teprve tam jsem si uvědomil, jak málo vlastně pracujeme, jak málo se o něco snažíme a jak rychle jsme si zvykli svalovat osobní neúspěchy na politiky a těžkou dobu. Přitom jediný, kdo za všechno může, je vždy člověk sám. O tom, jak se nám daří, jak vycházíme s penězi, co si můžeme a nemůžeme dovolit, rozhodujeme jen a jen my sami. Ne prezident, ne vláda, ne starosta nebo líný kolega. Všechno je jen na nás.
Vyzkoušejte to, když se Vám nedaří, opakujte si, že je to Vaše chyba. Když Vás někdo zradí, je to Vaše chyba. Bezdomovec na ulici? Jeho chyba. Uvidíte, jak se Vám uleví. Hodně zdaru a začněte makat !
