Při psaní tohoto kraťoučkého blogu jsem musel několikrát překontrolovat, zda počet nul v nadpisu opravdu sedí. V médiích zaznívají všelijaká čísla a pod pojmem sto milionů, miliarda nebo bilion si už většina z nás nic konkrétního nepředstavuje. Slýcháme zprávy o zmizelých miliardách, politici nás straší astronomickými dluhy naší země, ale ve skutečnosti se vlastně nic kolem nemění a na oko ani neděje.
Číslo z nadpisu vyjadřuje horlivě diskutovaný dluhový strop USA, tedy částku, kterou Spojené státy hodlají utratit, ale upřímně neví, jak na ni vydělat nebo kde na ni ušetřit. Pro běžného smrtelníka je dluh závazek, který bude muset dříve nebo později vrátit a to je vůbec otázkou, zda mu někdo za daných podmínek půjčí. V moderní řeči ekonomů je ale dluh orientační vyjádření stavu té či oné ekonomiky. V USA tuto sumu, na rozdíl od některých evropských zemí, přiznali. A zjistili, že 16,5 bilionu dolarů s největší pravděpodobností nebude stačit. Musí tedy zahýbat s takzvaným dluhovým stropem. Pod pojmem strop si upřímně vybavím pevnou překážku, nikoliv pohyblivou plošinu, takže už samotný název je tak trochu zavádějící.
Ale zpátky k podstatě. Poslední dobou jako by ztrácela některá slova svůj význam. Dluh není dluhem, strop není stropem… I částka v názvu blogu je vlastně tak velká, že už nic konkrétního nevyjadřuje. Bilion je ale pořád milion milionů :-) To je přece až strašidelná suma :-) A tady se jich plánuje utratit rovnou 315 !!!
Pokud bych si měl vzít jako občan příklad z politiků, pak bych se začal systematicky zadlužovat. Můj plat přece do nekonečna poroste, bude se mi dařit stále lépe a nikdy nemohu onemocnět. Proč tedy nezačít užívat budoucí zisky už dnes? Pokud bych náhodou nestačil platit nějaké závazky, nevadí. Není nic jednoduššího, než si na ně půjčit! Krásné heslo praví, že pokud dlužím sto tisíc, pak dobře nespím, ale pokud dlužím milionů sto, pak dobře nespí banka :-) A kdyby nedej bože krachovala měna, krachuje tím i můj dluh !
Jediným problémem tak zůstává, kde si donekonečna půjčovat. U běžných smrtelníků se totiž zcela nesmyslně ověřuje, zda jsou schopni svoje závazky splatit. Jak to ale mají oni nebožáci udělat, když jim na splácení nikdo nechce půjčit? A aby toho nebylo málo, pokud náhodou nějaký ten „dloužek“ nezaplatí, pošlou na ně exekutory, kteří mají dokonce tu drzost některé jejich věci zabavovat? Kde to pane Bože žijeme ?! Chtějme spravedlnost pro všechny !!!
Za pár měsíců nás čekají volby a podle dosavadních preferencí by konečně mohl vyhrát zdravý rozum. Pokud si totiž zvolíme vládu, která přistoupí na nekontrolované zadlužování, měli by jsme od ní vyžadovat podobné výsady. Chtějme po našich politických představitelích, aby tlačili na bankovní domy, aby občanům půjčovali tolik, kolik opravdu chtějí. Jen tak si budeme moci dovolit více utrácet a tím i vracet peníze do státní kasy.
Přestaňme malicherně kontrolovat a regulovat naše dluhy. Ať už na úrovni státu, krajů nebo jednotlivých domácností. Vezměme si příklad z pokrokových zahraničních ekonomik a zvedněme konečně dluhová stavidla. Dluhy se stejně nikdy platit nebudou, tak proč jich nemít nejvíce !!! Dluhu zdar přátelé a brzy nashledanou na přepážkách bank !!!
