Přepočítává někdo z Vás výsledek po kalkulačce? Kontrolujete si pro jistotu v autoatlasu trasu, kterou Vám určila navigace? Klepete se v letadle strachy, když víte, že za kniplem „sedí“ autopilot? Předpokládám, že ve většině případů zní odpověď ne. Tak proč vlastně neřídí chod státu počítač?
Politici kradou a lžou. Média jsou neobjektivní a celou tu zlodějnu jenom kryjí. Podnikatelé neplatí daně a tím vlastně okrádají stát. Občané nechodí k volbám, protože je to zbytečné. Všechno je předražené, všechno je špatně a všichni jsou špatní. Tak nějak by se dala shrnout nálada v restauraci IV. cenové kategorie během večerních zpráv.
Všichni chtěli demokracii, ale nikdo si ji takto nepředstavoval. Samotná podstata lidské osobnosti přece neumožňuje zůstat poctivý, když máte pravomoc rozhodovat o osudech a životech jiných. Zblázní se každý. Nebo jen zapomene na opravdové starosti lidu, a i když to možná myslí dobře, neví vůbec o čem je řeč. To víme jen my. Ti co tvrdě pracují a večer si zajdou na jedno zasloužené pivo. Na žízeň a na žal.
Kdo ale dokáže bez emocí, bez intrikaření a bez korupčení rozhodovat? Přece počítač !!! Kalkulačku taky nepřemluvíte, aby Vám po odečtení výdajů ukázala vyšší zůstatek ze mzdy na účtu. Tak proč náš osud nesvěřit do rukou jedniček a nul, když nás tak dlouho dokázaly řídit jen nuly?
Kdybychom dali dohromady všechny náklady určené na provoz parlamentu, senátu a všech zbytečných úředníků, určitě by vznikla zajímavá hromádka, možná i hromada peněz, za které by jsme mohli pořídit unikátní počítačový program. Takový, který by dokázal rychle a jednoduše dávat jasná a srozumitelná rozhodnutí. Třeba veřejné zakázky. Už žádné lobování, úplatky a zákulisní dohody. Pěkně do počítače zadat všechny požadované informace a pár vteřin počkat na definitivní rozhodnutí. Počítač by posuzoval jen splnění klíčových kritérií a upřímně by kašlal na to, kdo je čí příbuzný a nebo co ze zakázky přiteče do stranické kasy.
Už jen samotné volby by byly o dost jednodušší. Pěkně doma, v teple a v pohodlí. Internet dnes mají skoro všichni a kdo nemá, ten by mohl přijít do volební internetové kavárny. Za pár hodin by jsme věděli, jaký program bude počítač řídit v následujících čtyřech letech. Buď by harddisk šetřil, to kdyby vyhrál pravicový program, a nebo by rozhazoval a půjčoval si on-line peníze za nejvýhodnější úrok. A kdyby neuspěl, tak by rovnou vytisknul další emisi státních dluhopisů.
Volba prezidenta? Otázka několika minut. A nominovat by se mohl opravdu každý. Jen by musel posbírat 50.000 liků, což by na síti neměl být zdaleka takový problém, jako pobíhat s listem papíru po ulicích.
Státní rozpočet? Formalita! Stejně už jsou všechna daňová přiznání v excelovských tabulkách, takže příjmovou složku známe. A výdaje? Zase jen otázka posouzení zadaných kritérií. Kam, proč a kolik poslat a kde škrtnout. A všechny výsledky hned vystavit na internetu, ať víme, jak jsme dopadli. Jestli se těšit na zvýšení mzdy a nebo zda si utahovat opasky.
A co kdyby si nevěděl počítač rady? Jak jednoduché. Obeslal by všechny občany jednoduchým emailovým dotazníkem, jak oni by se v dané situaci rozhodli, a vybral by národu nejbližší variantu. Takové klikací referendum. Proč vlastně ještě stále hledáme nejvhodnější politické zastoupení, když máme řešení přímo před očima?
Možná proto, že žádné jiné řešení vlastně nechceme. Sami by jsme totiž v drobných věcech přišli o možnost korumpovat, ovlivňovat a upřednostňovat vlastní zájmy nad zájmy ostatních. Jak dlouho by nás asi takový počítač bavil? Jednou by nám neschválil stavební povolení, podruhé by nepřimhouřil oko při zpoždění platby za popelnici, napařil by nám nekompromisní pokutu za nezaplacené daně. A nebo by nám snížil mzdu? To by bylo. To by se znovu nadávalo na tu blbou a zastaralou bednu. To by se stávkovalo a demonstrovalo před serverovnou.
PC do WC! Internet, zrušme hned! Delete, delete, delete…
